Argumentační fauly se v rámci diskuze snaží přesvědčit oponenta/publikum o „správnosti“ argumentů, přestože dané argumenty logicky neplatí. Argumentační fauly se také mohou označovat jako klamy či řečnické triky.

Argumentační fauly lze rozdělit do několika základních kategorií.

• Důraz na rozum
  • Využívá zažité mentální zkratky a představy (např. takové, které lidem usnadňují zpracování informací).
  • Apel na tradici: věc je správná, protože se tak dělala vždy. Zaštítění davem (apel na lid): věc je správná, protože s ní souhlasí hodně lidí.
• Důraz na emoce
  • Ke sdělovanému argumentu se přidává vyjádření emocí.
  • Apel na strach (vyvolávání strachu): uvádění alternativy, která působí děsivě.
• Manipulativní obsah
  • Zahrnuje manipulativní závěry, které vznikají např. zamlčováním části informací či vyvoláním zmatení. Často vede k odvedení pozornosti.
  • Falešné dilema: uvádí se jen dvě extrémní protichůdná řešení, další možnosti se zamlčí.
• Chybné vyvození
  • Závěry jsou vyvozeny z nedostatečně či chybně popsaných příčin.
  • Korelace vede ke kauzalitě: tvrzení, že jedna věc ovlivňuje druhou.
• Chybná příčina
  • Uvádí chybné nebo falešné příčiny.
  • Zbrklé zobecnění: vytvoření závěru na základě malého vzorku (např. jedné osobní zkušenosti).
• Útok
  • Dochází k útoku na osobu oponenta, což má za cíl oslabit i jeho argumenty.
  • Slaměný panák: vytvoří se zkreslená, zveličená verze oponentova argumentu a proti ní se argumentuje. Ad hominem: přímý (např. slovní) útok na oponenta.

Obsáhlejší soupis typů argumentačních faulů s příklady lze najít např. na webu bezfaulu.net.