Model zachycuje pravidla a principy. Pokud model „rozhýbeme“, dostáváme simulaci. Například můžeme simulovat nehodu, ať už pomocí simulace modelu auta v počítači nebo pomocí fyzické nárazové zkoušky (crashtestu). Nebo simulujeme model počasí, abychom předpověděli budoucnost. Ne všechny modely simulujeme. Například u mapy nemá o simulaci příliš smysl mluvit.

Modely a simulace můžeme dělat s mnoha různými účely:

• předpovídání budoucího chování, např. pomocí simulace modelu předpovídáme počasí,
• zkoumání účinnosti opatření, např. pomocí modelu epidemie odhadujeme, jak efektivní může být zavedení karantény,
• porovnání různých možností, např. různých variant křižovatky,
• výuka, trénink dovedností, např. letecké simulátory,
• zkoumání světa, porovnávání hypotéz, např. modely buněk používané v biologii.

Pomocí simulací často zkoumáme otázky typu „Co kdyby?“. Co kdyby rychlostní limit na silnici byl nižší? Co kdyby byla karanténa přísnější? Co kdybychom počítačovou síť propojili jiným způsobem?