Dezinformace jsou cíleně vytvořené nepravdivé či zavádějící informace. Jejich účelem může být např. ovlivnění společenského názoru, využití v informační válce či finanční zisk. Dezinformace mohou být součástí propagandy, což je snaha o rozšíření určitého názoru. Misinformace na rozdíl od dezinformací vznikají omylem a nejsou za nimi škodlivé úmysly.

Jako hoax se označuje klamavá zpráva, která se snaží být bezmyšlenkovitě přijata a šířit paniku. Fake news jsou nepravdivé či zavádějící zprávy, které se snaží působit seriózně. Dezinformace mohou být součástí jak hoaxů, tak fake news.

Šíření dezinformací

Dezinformace se v současnosti šíří hlavně pomocí sociálních sítí a internetu obecně. Jejich dosah zvyšuje cílené přeposílání, např. pomocí falešných profilů a identit. Lidi cíleně šířící dezinformace jsou dezinformátoři, ti mohou být finančně podporováni stranou, jejíž propagandu šíří. Dezinformace mnohdy vedou k vyššímu zapojení uživatelů (interakce s „kontroverzním“ názorem, nutkání ke komentování aj.), což pak vede ke zvyšování jejich dosahu na sítích.

Obsah dezinformací

Dezinformace nejsou vždy zcela lživé. Může v rámci nich docházet k míchání pravdy a lži či zamlčování části pravdy, což vede k jejich ochotnějšímu přijetí. Dezinformace se mohou snažit tvářit důvěryhodně např. odkazováním na podvržené studie či citováním samozvaných „odborníků“ na určité téma. Mohou využívat argumentační fauly, např. flag-waving (zaštiťování informace vlastenectvím či národními symboly, např. vlajkou).

U dezinformací je časté vytváření stereotypů a vymezování se proti skupině lidí (my versus oni). Dezinformace často nabízejí zdánlivě snadné řešení složitých problémů. Lidé mnohdy přijímají dezinformace, protože chtějí dospět k „psychickému bezpečí“ a cítit se chytřejší („vím něco, co většina zamlčuje“).

Obrana

Šíření dezinformací a hoaxů mnohdy překračuje zákon, dezinformátoři tedy v mohou být trestně stíháni. Krátkodobým způsobem boje proti dezinformacím je také omezování dezinformačních webů.

Obranou proti dezinformacím může být ověřování informací z více různých zdrojů (často i v různých světových jazycích). Informace je nutné vnímat a hodnotit celistvě, např. nevycházet jen ze zkreslujících titulků zpráv a vyňatých útržků, které mají za úkol šokovat/strhnout na sebe pozornost (a často danou informaci prezentují zkresleně). Klíčový je také všeobecný informační přehled a vzdělání (např. dokážu si najít, že kyselina chlorná je oxidační činidlo a žíravina → nebudu ji pít). Lidé by na základě věčných a ověřených argumentů měli být ochotni změnit názor a případně si přiznat, že nemohou dokonale znát vše.