V současné době se lze jen těžko vyhnout tomu, aby člověk měl kromě své identity v reálném světě i digitální identitu. Digitální identita představuje totožnost uživatele v online světě, je souhrnem informací o tomto člověku. Na tvorbě digitální identity se podílí sám uživatel, ale také jiní lidé či internetové stránky/aplikace.

Aktivní a pasivní digitální identita

Pokud informace o sobě na internet vědomě dodává sám uživatel, buduje digitální identitu aktivně (např. přidáním příspěvku na sociální síť). Naopak pasivně se může člověk podílet na své digitální identitě pouhou návštěvou stránky, kliknutím na reklamu či sdílením polohy svého zařízení. V takovém případě zanechává pasivní digitální stopu.

Ochrana digitální identity

Člověk může svou digitální identitu do určité míry ovlivňovat. Měl by přemýšlet nad tím, jaké informace o něm se dostávají na internet. Digitální identita člověka mnohdy ovlivňuje náhled na něj (např. v situaci, kdy personalista vyhledává informace o zájemci hlásícím se na pracovní pozici).

Zasahování do digitální identity jiné osoby (např. pokud někdo vystupuje jako jiný člověk či o jiném člověku šíří informace) je často neetické či dokonce překračuje zákon. Zvláště s osobními údaji člověka nemůže být nakládáno bez jeho souhlasu.

I přesto, že prakticky každá činnost na internetu zanechává určitý otisk, lze zde mnohdy snadno vystupovat i anonymně. Anonymita pak může vést k šíření lží a dalším nevítaným činnostem.

Ke shromažďování informací o uživatelích webů a jejich činnostech mohou sloužit soubory cookies. Cookies a případně další techniky sledování uživatelů jsou např. podkladem pro zobrazování personalizovaných reklam (např. uživatel vyhledává recenzi sluchátek, posléze mu stránky nabízejí reklamy na sluchátka). Používají je i algoritmy pro výběr zobrazovaného/doporučovaného obsahu na sociálních sítích, a to zpravidla tak, aby zde uživatel strávil co nejvíce času.

Ověřování identity, komunikace se státem

K jednoznačnému ověření digitální identity uživatele (např. při podpisu dokumentů) slouží elektronický podpis.

Digitální účet/ověření se využívá i pro přístup k online službám státu (např. do datové schránky). K tomu lze často použít také bankovní identitu, která je svázaná s bankovním účtem. Co se týče České republiky, v současnosti je některé informace státu stále nutné předávat fyzicky/osobně. Probíhá však digitalizace, v budoucnu by komunikace státu a občanů měla probíhat prakticky jen elektronicky.