Mobilní telefony sestávají z fyzických součástí, tedy hardwaru. Ve srovnání se stolními počítači (i notebooky) jsou součásti telefonů menší a úspornější co se týče spotřeby elektrické energie.

Základní komponenty

Výpočty a logické operace provádí procesor. Procesory telefonů bývají vícejádrové, jejich taktovací frekvence se udává v GHz. Data, s nimiž telefon momentálně pracuje, jsou dočasně uložena na operační paměti. Její kapacita se pohybuje v řádu jednotek GB.

K dlouhodobému ukládání dat slouží flash paměť, obvykle čip eMMC. Typická kapacita dlouhodobého úložiště smartphonu v současné době činí zhruba 64–512 GB. Uživatelská data navíc mnohdy bývají uložena v cloudu.

Všechny komponenty telefonu (včetně např. fotoaparátu, reproduktoru) jsou připojeny k základní desce.

Akumulátor a nabíjení

Akumulátor poskytuje elektrickou energii pro provoz zařízení. Lze opakovaně nabíjet, jeho celková kapacita však postupně klesá. Kapacita akumulátoru se vyjadřuje v mAh (miliampérhodinách). K nabíjení zařízení v současnosti v rámci EU slouží jednotný port USB-C, pro jedno zařízení lze tedy využít různé nabíječky.

Dotykový displej

Dotykový displej telefonu je zároveň vstupní (registruje dotyky) i výstupní zařízení (zobrazuje obraz). Velikost úhlopříčky displeje se obvykle udává v palcích (″), u současných telefonů bývá kolem 6″. Obnovovací frekvence displeje má jednotku Hz (hertz), čím více Hz, tím je zobrazení plynulejší (např. u animací, pohybu ve hrách).

Telefony a životní prostředí

Výroba hardwaru smartphonů je poměrně náročná na surovinové zdroje a vyžaduje mnohé vzácné kovy (např. zlato, stříbro, niob, tantal). Co se týče přívětivosti k životnímu prostředí, je vhodné již zakoupený telefon používat co nejdéle. Servisy jsou mnohdy schopné vyměnit konkrétní rozbitou součást (např. prasklý displej, vyviklaný konektor). Již neopravitelné telefony je vhodné třídit společně s dalším elektroodpadem a tím umožnit jejich recyklaci.