Internet je celosvětová počítačová síť – to znamená, že propojuje počítače. Internet vznikl propojením menších počítačových sítí, které často patří soukromým vlastníkům (inter = mezi, network = síť). Internet jako celek je veřejný, nemá jednoho vlastníka ani centrální správu.
Připojení k internetu
K internetu se lze připojit drátově i bezdrátově. Při drátovém připojení se využívá infrastruktura telefonních linek (DSL) nebo kabelových televizí (v obou případech putuje po drátech elektrický signál), případně novějších optických kabelů (v nichž putuje světelný signál, který je rychlejší). Bezdrátové připojení využívá rádiové vlny vysílané buď z blízkých stanic (vysílačů) nebo satelitů na oběžné dráze Země (k připojení je potřeba mít anténu). Bezdrátové připojení k internetu umožňují skrze své vysílače také mobilní operátoři, kteří využívají technologii LTE nebo novější 5G.
K převodu analogového signálu (který putuje např. kabelem) na digitální (kterému rozumí počítače) je potřeba modem. Abychom mohli k síti připojit více zařízení, je potřeba za modem (nebo přímo do něj) přidat router (směrovač), který určuje, komu poslat která data. K routeru lze zařízení připojit pomocí síťového kabelu, ale často také bezdrátově pomocí technologie Wi-Fi (pak mluvíme o Wi-Fi routeru). Mobilní zařízení umožňují sdílet datové připojení k internetu s jinými zařízeními, tato funkce se označuje jako hotspot.
World Wide Web
World Wide Web (často zkráceně jen web) je síť propojených webových stránek. Webové stránky jsou „hypertextové dokumenty“, což znamená, že na sebe vzájemně odkazují pomocí tzv. hypertextových odkazů. Odkazy mají formu URL (Uniform Resource Locator), které zahrnuje komunikační protokol, doménové jméno a cestu k danému zdroji (např. https://fi.muni.cz/contacts
). Webové stránky se píší ve značkovacím jazyce HTML, který umožňuje určit strukturu stránky, formátování textu i hypertextové odkazy.
Struktura URL
Příkladem URL je https://cs.wikipedia.org/wiki/Wi-Fi
. URL začíná zkratkou protokolu, který se má použít pro komunikaci s webovým serverem (http
). Za dvojtečkou a dvěma lomítky následuje doménové jméno (cs.wikipedia.org
), ze kterého lze zjistit přesnou adresu webového serveru v rámci internetu. Doménové jméno má několik částí oddělených tečkou, nejvíce vpravo je tzv. doména nejvyššího řádu (org
). Za lomítkem je cesta ke zdroji v rámci daného serveru (/wiki/Wi-Fi
). Za otazníkem pak mohou volitelně následovat ještě parametry požadavku na server (https://www.google.cz/search?q=wifi
).
K prohlížení webových stránek slouží programy označované jako webové prohlížeče neboli browsery (např. Chrome, Firefox, Edge, Safari, Opera). Prohlížeče komunikují s webovými servery podle pravidel protokolu HTTP (Hypertext Transfer Protocol), nebo jeho zabezpečného rozšíření HTTPS (S = Secure). Vyhledávání na internetu pomocí klíčových slov umožňují internetové vyhledávače (např. Google, Bing, Seznam.cz).
Další internetové služby
Internet není jen World Wide Web. Internet umožňuje i další služby, například posílání e-mailů, instant messaging (okamžité zasílání zpráv), videokonference (např. Zoom, Google Meet), streamování videa a hudby nebo přenos souborů. Infrastrukturu internetu využívají také tzv. cloudy. Cloudová úložiště (např. Google Drive, Dropbox) umožňují ukládání souborů a online přístup k nim – data jsou totiž fyzicky uložena v počítači poskytovatele cloudu, nikoliv v našem počítači. Cloudy umožňují na vzdáleném serveru nejen ukládat data, ale také provádět výpočty (tzv. cloud computing).
Bezpečnost
Z pohledu bezpečnosti je vhodné s webovými servery komunikovat prostřednictvím protokolu HTTPS, který veškerou komunikaci šifruje, což je zásadní zejména při posílání osobních údajů. Bezpečnější komunikaci mezi sítěmi zajišťuje firewall, který je jednak součástí routerů, jednak jako samostatná aplikace na počítači. Firewall kontroluje příchozí i odchozí data a pokud mají podezřelý obsah, nepustí je dál.
VPN (Virtual Private Network) je virtuální soukromá síť, tedy soukromé propojení několika počítačů v rámci internetu (který sám o sobě zabezpečený není). Propojené počítače tak mohou být kdekoliv na světě, komunikace mezi nimi je přitom zabezpečená, jako by byly součástí soukromé sítě.