Zápis řetězců
Řetězce zapisujeme do uvozovek nebo apostrofů. V Pythonu 3 mohou řetězce obsahovat i znaky s diakritikou.
Indexování
K jednotlivým znakům řetězce přistupujeme pomocí indexování hranatými závorkami. Pozor, indexujeme od nuly. Python (na rozdíl od většiny jiných programovacích jazyků) umožňuje indexovat i od konce pomocí záporných čísel.
Pomocí dvojtečky můžeme indexovat podřetězec.
Pokročilejším prvkem pak je využití dvou dvojteček, kde třetí hodnota udává délku skoku:
Iterování přes řetězec
Jednotlivé znaky řetězce můžeme snadno procházet pomocí for cyklu.
Neměnitelnost řetězců
Řetězce jsou v Pythonu neměnitelný datový typ. To je jeden z výrazných rysů, ve kterých se liší od seznamů. Neměnitelnost znamená, že nemůžeme změnit dílčí písmeno v znaku. Musíme vytvořit nový řetězec, ve kterém bude příslušné písmeno změněno.
Operace s řetězci
Řetězce můžeme sčítat (= zřetězit). Řetězce můžeme také násobit celým číslem (= opakovaně zřetězit). Mezi další užitečné operace patří zjištění délky (len
) či test na přítomnost podřetězce (in
).
Řetězce jsou objekty, které mají k dispozici řadu užitečných metod, které voláme pomocí tečkové notace. Příklady jsou převod na velká/malá písmena (upper, lower
), rozdělení řetězce podle zadaného znaku (split
), nebo nahrazování podřetězce (replace
):
Všimněte si, že zde využíváme takzvanou tečkovou notaci: píšeme text.upper()
, nikoliv běžné volání funkce tvaru upper(text)
. To souvisí s tím, že řetězce jsou reprezentovány jako objekty.
Operace se znaky
Při práci s řetězci se občas hodí i operace pro manipulaci s jednotlivými znaky, především funkce ord
a chr
, které převádí znaky na celá čísla a zpět:
ord(c)
vrátí pořadové číslo znaku c
,
chr(i)
vrátí znak s pořadovým číslem i
.
Pod „pořadové číslo“ se rozumí číslo v kódování Unicode. Pro základní programátorské úlohy stačí vědět, že písmena jsou v tomto kódování abecedně za sebou (bohužel to však platí jen pro písmena anglické abecedy). Takto tedy můžeme vypsat písmena anglické abecedy: