Aby se v databázích dalo snadno vyhledávat a rozšiřovat je, používají se různé databázové architektury, které nám toto umožní.

Nejrozšířenějším typem jsou relační databáze. Data se zde ukládají v tabulkách. Jednotlivé záznamy jsou uloženy v řádcích tabulky a každý záznam odpovídá jedné entitě (například konkrétní osobě, věci apod.). Sloupce tabulky odpovídají atributům, tedy jednotlivým vlastnostem záznamů. V hlavičce tabulky najdeme názvy jednotlivých atributů a někdy i jejich datové typy, tedy omezení na hodnoty, které je možné do daného pole ukládat. Příkladem datového typu je int, který značí celé číslo, nebo char[20], který značí textový řetězec z maximálně 20 znaků.

Vyhledávání v tabulce nám zjednodušují kandidátní klíče — skupiny atributů, které jednoznačně identifikují a odliší každý záznam v tabulce. Z kandidátních klíčů se pro každou tabulku vybírá jeden primární klíč. Jedna relační databáze se obvykle skládá z většího množství tabulek, které mezi sebou můžeme propojovat pomocí primárních klíčů a vyhledávat tak odpovědi na složitější dotazy o našich datech. Primární klíč jedné tabulky použítý v jiné tabulce se v jejím kontextu nazývá cizí klíč.

Existují i další hojně používané typy databází. V posledních letech se rozšiřují možnosti ukládat nestrukturovaná data, například NoSQL databáze.