Při využívání informací z určitých zdrojů je mnohdy nutné tyto zdroje citovat, neboli uvést původ přebíraných informací.

Využíváme-li přímou citaci, citujeme doslovně daný zdroj a přebíraný text uvádíme do uvozovek. Přímé citace je vhodné používat velmi střídmě. Nepřímá citace spočívá v přeformulování informace vlastními slovy, tento způsob citování je daleko běžnější.

Při citování se obvykle uvádějí odkazy do textu, např. (Nováková 2022). Zpravidla pod čarou či na konci dokumentu se nachází samotná bibliografie (bibliografické záznamy), zde jsou obsaženy podrobnější informace o citovaných zdrojích.

V českojazyčném prostředí se obvykle cituje pomocí normy ISO-690. Například biblografický záznam knihy v rámci tohoto citačního stylu vypadá takto:

PŘÍJMENÍ, jméno, rok. Název knihy. Místo vydání: nakladatelství. ISBN ISBN. Dostupné z: URL

Pro efektivní organizaci zdrojů a automatické vytváření citací je možné využít citační manažery (např. Zotero). Ty obvykle nabízejí propojení s textovým procesorem.

Co se týče zdrojů informací, tzv. primární zdroje pojednávají bezprostředně o zcela konkrétním tématu (např. výsledky experimentu či zkoumání). Sekundární zdroje čerpají z primárních (např. monografie, pojednává o poměrně úzce vymezeném tématu). Terciární zdroje pak shrnují primární a sekundární zdroje a dávají všeobecný přehled o určité oblasti (např. encyklopedie).