Doplňování textu
Vymezení her
Váš denní počet odpovědí je omezen. Pro navýšení limitu či přístup do svého účtu s licencí se přihlaste.
Přihlásit seQR kód
Kód / krátká adresa
Zkopírujte kliknutím. Zkopírováno!
umime.to/NMR
Vymezení her
Hra je interaktivní činnost řízená pravidly, která přijímáme dobrovolně a pouze kvůli hře samotné. Většina her má cíl, kterého se hráči snaží dosáhnout. Cílem je většinou řešení smyšleného problému, často ve fiktivním světě. Hra je typicky ohraničená časem i prostorem.
Co hra není?
Hračka (např. plyšové zvíře) není hra, protože nemá cíl a pravidla.
Knížka ani film není hra, protože nejsou interaktivní a nemají cíl.
Jízda na kole do školy není hra, mj. protože pravidla silničního provozu nepřijímáme kvůli jízdě samotné, ale kvůli reálnému světu.
Řešení pracovních problémů není hra, mj. protože tyto problémy jsou reálné, nikoliv smyšlené.
Budování vztahů není hra, mj. protože není ohraničené časem a prostorem.
Proč hrajeme hry?
Primární účel většiny her je zábava a odpočinek. Hry však často naplňují další potřeby. Hry více hráčů umožňují trávit čas s blízkými lidmi a poznávat nové lidi v bezpečném prostředí. Mnohé stolní i počítačové hry rozvíjí různé obecné dovednosti jako je plánování, paměť a logické myšlení. Sporty a jiné pohybové hry zlepšují naši fyzickou kondici.
Většina her nás něco učí, ale u některých her je učení dokonce jejich primárním cílem. Takové hry označujeme jako výukové. Někdy dochází k učení už během hraní, jindy se hra snaží vytvořit zážitek a k učení dochází při zpětném ohlédnutí za hrou. Takové hry označujeme jako zážitkové. Proces ohlédnutí za hrou, zvlášť pokud je řízený, se označuje jako reflexe. Pro videohry, jejichž hlavním účelem není zábava, se někdy používá označení vážná hra (angl. „serious game“).
Gamifikace
Gamifikace je využití herních prvků a principů v neherním kontextu. Cílem gamifikace je zvýšit motivaci uživatelů (např. motivaci zákazníků nakupovat v daném obchodním řetězci nebo motivaci uživatelů výukového portálu vracet se pravidelně k procvičování). Často se ke gamifikaci používají jednoduché herní prvky jako jsou body, odznaky a žebříčky, které podporují pouze vnější motivaci. Takováto povrchní gamifikace může mít negativní dopady. Může například vést uživatele k trávení času činností, která pro něj není nijak přínosná, jen aby získal body. Gamifikace však může posilovat i vnitřní motivaci, pokud využívá hlubších herních principů jako je možnost objevovat herní svět, spolupracovat s dalšími lidmi a zvažovat zajímavá rozhodnutí.
Typy her
Společenské hry jsou hry pro více hráčů, které lidé hrají primárně kvůli zábavě a trávení času s dalšími lidmi. Většina společenských her jsou stolní (hry, které lze hrát na stole). Stolní hry zahrnují hry deskové (využívající herní plán), karetní hry, hry s kostkami i hry s tužkou a papírem.
Hry pro větší skupiny se hrají např. na táborech a ve školách a slouží k rozvoji skupiny nebo jednotlivců. Mnoho z těchto her je pohybových a hrají se většinou venku, např. různé honičky, bojovky a sporty (fyzické aktivity soutěžního charakteru s pevnými pravidly). Existují však i klidové výukové a zážitkové hry (např. různé diskuzní a dramaticko-výchovné hry).
Videohry jsou takové hry, které zobrazují stav hry na obrazovku. Videohry lze hrát na různých platformách: na herních automatech („arkády“), herních konzolích (PlayStation, Nintendo, Xbox), počítačích a mobilech.
Hry podle počtu hráčů
Některé hry jsou určené pro jednoho hráče (singleplayer), jiné pro více hráčů (multiplayer). Hry více hráčů jsou buď kompetitivní (hráči soupeří), nebo kooperativní (hráči spolupracují). Hry pro velké množství hráčů se označují jako masové. Masové hry zahrnují závody (např. orientační závod, šifrovací hra), městské hry, v nichž týmy plní různé úkoly v prostředí města, nebo MMORPG (Massively Multiplayer Online Role-Playing Game) – online hry na hrdiny pro velké množství hráčů, kteří spolu interagují v jednom herním světě (např. War of Warcraft).
Herní žánry
Skupiny her, které sdílí společné charakteristiky – hráči tráví čas podobnými činnostmi a mají podobný prožitek – označujeme někdy jako žánry. Mnoho žánrů jde napříč jinými děleními, např. strategie může být desková, pohybová i videohra. Příklady žánrů:
strategie – hry, v nichž hráči hodně přemýšlí, plánují a taktizují
adventury – kladou důraz na příběh, objevování a řešení hádanek
RPG (Role Playing Games, rolové hry, hry na hrdiny) – hráči rozvíjí příběh hraním rolí fiktivních postav
simulace – snaží se realisticky napodobovat různé činnosti (např. řízení letadla nebo poskytnutí první pomoci při dopravní nehodě)
akční hry – zaměřené na postřeh a rychlé reakce (zahrnují podžánry jako střílečky, plošinovky a rytmické hry)
arkády – krátké videohry s jednoduchým ovládáním a rychlým tempem, které se typicky hrají opakovaně se snahou získat co nejvyšší skóre (většinou jde o akční hry)
závody – hráči se snaží být první v cíli (zahrnuje běžecké závody, orientační závody, šifrovací hry, ale třeba také „Člověče, nezlob se!“)
Stručná historie her
Lidé hrají hry od nepaměti. Nejstarším typem her jsou patrně různé sporty, jejichž zobrazení lze nalézt i v jeskynních malbách. Různé deskové hry hrály snad všechny starověké civilizace. Nejstarší hrou, která se hraje dodnes v přibližně původní podobě, je Go, logická hra pro dva hráče, která vznikla v Číně před minimálně 2500 lety. Alespoň 5000 let se v hrách využívají kostky, zatímco hrací karty se začaly objevovat až okolo 9. století a do Evropy se dostaly ve 14. století. V 2. polovině 20. století nastal rozmach elektronických her.
Vymezení her (střední)
Počet chyb:
DalšíVyřešeno: