Vymýšlení her je trochu řemeslo a trochu umění. Existují obecné principy a často aplikovatelné techniky, jde nicméně o kreativní činnost, na kterou neexistuje univerzální postup.

Fáze vymýšlení hry

Hru můžeme vymýšlet z různých konců. Při postupu shora dolů začínáme abstraktními rovinami: pro koho hra bude (cílová skupina), o čem bude (téma) a jakou zkušenost chceme hrou zprostředkovat (cíl) – a teprve pak vymýšlíme mechaniky a motiv, které toto abstraktní zadání naplní. Můžeme však postupovat i zdola nahoru: od zajímavé herní mechaniky, poutavého motivu či silného momentu, který bychom chtěli, aby hráči prožili.

Při vymýšlení hry (i při jiných tvůrčích procesech) se od sebe výrazně liší fáze otvírání a zavírání. Ve fázi otvírání jdeme do šířky a otevíráme pole možností – hledáme inspiraci, sbíráme podklady, generujeme nové nápady, přidáváme do hry další herní prvky. Ve fázi zavírání pak z nápadů vybíráme, konkretizujeme a fixujeme parametry. Ze hry se snažíme udělat „vybroušený diamant“ a odstraňujeme nepotřebné prvky, které nesouvisí s cílem a zbytečně komplikují hru.

Testování

Klíčovou součástí vývoje her je testování. Prvotní verzi hry určenou k testování nazýváme prototyp. Testujeme co nejdříve, abychom zbytečně nestrávili příliš času rozvíjením nefunkčních nápadů. Testování odhalí, co na hře nefunguje a často poskytne nečekané nápady, jak hru vylepšit.

Před testováním je užitečné si pojmenovat otázku, na kterou by mělo testování odpovědět. Při testování ve fázi otvírání se zaměřujeme na funkčnost herních mechanik, prototyp proto záměrně neobsahuje nic navíc (např. propracovanou grafiku). Ve fázi zavírání testujeme hru za účelem nastavení parametrů nebo k ověření, zda jsou hráčům jasná pravidla. Při testování kompletní hry hráče pouze tiše pozorujeme a nic jim nevysvětlujeme – jenom tak dokážeme určit, zda jsou pravidla hry dostatečně jasná.

Obecné principy

Existuje mnoho principů úspěšných her, které nám mohou sloužit jako vodítka při vymýšlení. Zde uvádíme pouze několik příkladů: