Abychom mohli hry vytvářet, musíme nejprve porozumět tomu, jak fungují a z čeho se skládají. Pojmy zachycující různé aspekty her nám pomohou o hrách systematičtěji přemýšlet a snáze komunikovat.

Mechaniky, dynamika a prožitek

Při analýze hry můžeme rozlišovat tři roviny:

1. Herní mechaniky jsou pravidla, procedury a systémy, které řídí fungování hry. Herní mechaniky zahrnují povolené akce hráčů, herní předměty a jejich vlastnosti, kritérium vítězství (herní cíl) a určení toho, které informace hráči vidí a které jsou skryté.

2. Herní dynamika popisuje, jak hráči hru hrají – tedy jak hráči interagují s herními mechanismy. Herní dynamika zahrnuje např. jak často hráči využívají různé akce, typické strategie hráčů nebo jak dlouho hra typicky trvá.

3. Prožitek hráčů (někdy se používá pojem „herní estetika“) popisuje, co se při hraní děje hráčům v hlavě, např. soustředění, napětí, uvolnění, potěšení, zvědavost, radost. Součástí žádoucího prožitku může být i výukový cíl, tj. co bychom chtěli aby se hráči díky hře naučili.

Hrou chceme způsobit určitý prožitek, přímo měnit však můžeme pouze herní mechaniky. Tyto tři roviny jsou naštěstí provázané: prožitek hráčů je ovlivněn dynamikou hry a ta pramení z herních mechanik.

Motiv, téma, cíl

Některé jednoduché hry jsou plně určené herními mechanikami (např. piškvorky, domino). Většina her má ale ještě motiv. Motiv popisuje, jak hra vypadá a co vypráví za příběh. Součástí motivu může být i hudba, prostředí, kostýmy a rekvizity. Šachy metaforicky zobrazují bitvu. Pandemic vypráví příběh o propukajících epidemiích a vývoji léků. Motivem Dixitu jsou surrealistické obrázky.

Někdy je užitečné rozlišit motiv od hlubšího tématu. Téma vyjadřuje, o čem hra skutečně je. Šachy jsou o taktice a plánování. Pandemic je o kooperaci při řešení rozsáhlé krize. Dixit je o různosti interpretace stejné informace. Téma je abstraktnější než motiv, vnější pozorovatel ho nemusí vidět (na rozdíl od motivu, který je většinou vidět okamžitě). Téma může být klíčová herní dynamika (např. plánování, spolupráce, komunikace) nebo oblast, nad kterou hráči nejvíce přemýšlí (zážitková hra může být např. o odvaze chybovat).

S tématem hry úzce souvisí její cíl. Cíl je zkušenost, kterou se hra snaží hráči zprostředkovat. Šachy trénují plánování a logické uvažování. Pandemic trénuje strategické myšlení a přináší zážitek společného úspěchu. Dixit podporuje dívání se na svět očima druhých lidí. Častým cílem společenských her a videoher je prostě jen zábava a odpočinek, cíl je ale zásadní charakteristikou výukových, vážných a zážitkových her.

Dovednost vs. náhoda

Hry se liší mírou toho, jak moc ovlivňuje výsledek dovednost vs. náhoda. V některých hrách rozhoduje o vítězi čistě nebo převážně dovednost (šachy, únikové hry, sporty), v jiných naopak náhoda (Hadi a žebříky, „Člověče, nezlob se!“, Ruleta).

Náhodnost zvyšuje variabilitu hry a vede k momentům napětí a překvapení. V hrách s vyšším vlivem náhody mají všichni podobnou šanci zvítězit, třeba i děti hrající proti dospělým. Náhodnost umožňuje vytvářet zajímavá rozhodnutí mezi menším ziskem s větší jistotou a větším ziskem s menší jistotou.

Využívání dovednosti dává hráčům pocit kontroly a umožňuje jim se postupně zlepšovat. Hra může využívat dovednosti fyzické (obratnost, rychlost, síla, vytrvalost, postřeh a rychlá reakce), mentální (faktické znalosti, paměť, plánování, logické uvažování, rozpoznávání vzorů) i sociální (komunikace, empatie, spolupráce, vyjednávání).