Data mohou mít různý formát. V základu mohou mít tvar textového řetězce (např. želva), čísla (např. 1) nebo logické hodnoty (TRUE – pravda, FALSE – nepravda).

Čísla mohou mít rozličnou podobu. Pokud 0 zastupuje číslici (respektive v některých případech celé číslo), můžeme získat například:

• 0,0 – desetinné číslo
• 000 000 000 – telefonní číslo bez předvolby
• 000 00 – poštovní směrovací číslo
• 0/0 – zlomek
• 0 % – procento
• 0 m – vzdálenost v metrech

Specifické je formátování času. Uvažme, že Y zastupuje rok, m měsíc, d den, H hodinu, M minutu a S sekundu. V rámci tohoto formátu získáme například:

• H.M – čas v rámci dne, uplynulé hodiny a minuty
• M:S – uplynulé minuty a sekundy
• d. m. Y – datum (formát typický pro češtinu)
• m/d/Y – datum (formát typický pro americkou angličtinu)

Zástupné znaky (jako výše) se pro formátování dat používají např. v rámci programovacích jazyků či tabulkového procesoru. Na podobném principu fungují regulární výrazy, které se používají hlavně pro vyhledávání v datech.

Využít konkrétní formát (či kontrolu) dat je výhodné třeba v dotaznících: pokud chceme od respondenta získat PSČ, hodí se vstup omezit pouze na 5 číslic. Zamezíme tak zadání chybných dat.