Hra je interaktivní činnost řízená pravidly, která
přijímáme dobrovolně a pouze kvůli hře samotné. Většina her má
cíl, kterého se hráči snaží dosáhnout. Cílem je
většinou řešení smyšleného problému, často ve fiktivním
světě. Hra je typicky ohraničená časem i prostorem.
Game vs. play
V češtině se někdy používá pojem „hra“ i pro volnější hraní si bez
pravidel a cíle. Angličtina mezi těmito pojmy rozlišuje (game
vs. play). V rámci tohoto tématu budeme používat „hra“ ve významu
„game“ a „hraní si“ ve významu „play“.
Co nejsou hry?
Hračka (např. plyšové zvíře) není hra, protože nemá cíl
a pravidla.
Knížka ani film není hra, protože nejsou interaktivní a nemají
cíl.
Jízda na kole do školy není hra, mj. protože pravidla silničního
provozu nepřijímáme kvůli jízdě samotné, ale kvůli reálnému
světu.
Řešení pracovních problémů není hra, mj. protože tyto problémy
jsou reálné, nikoliv smyšlené.
Budování vztahů není hra, mj. protože není ohraničené časem
a prostorem.
Proč hrajeme hry?
Primární účel většiny her je zábava a odpočinek. Hry však často
naplňují další potřeby. Hry více hráčů umožňují trávit čas s blízkými
lidmi a poznávat nové lidi v bezpečném prostředí. Mnohé stolní
i počítačové hry rozvíjí různé obecné dovednosti jako je plánování,
paměť a logické myšlení. Sporty a jiné pohybové hry zlepšují naši
fyzickou kondici.
Většina her nás něco učí, ale u některých her je učení dokonce jejich
primárním cílem. Takové hry označujeme jako výukové.
Někdy dochází k učení už během hraní, jindy se hra snaží vytvořit
zážitek a k učení dochází při zpětném ohlédnutí za hrou. Takové hry
označujeme jako zážitkové. Proces ohlédnutí za hrou,
zvlášť pokud je řízený, se označuje jako reflexe. Pro
hry (zejména videohry), jejichž hlavním účelem není zábava, se někdy
používá označení vážná hra (angl. „serious game“).
Gamifikace
Gamifikace je využití herních prvků a principů
v neherním kontextu. Cílem gamifikace je zvýšit motivaci uživatelů
(např. motivaci zákazníků nakupovat v daném obchodním řetězci nebo
motivaci uživatelů výukového portálu vracet se pravidelně
k procvičování). Často se ke gamifikaci používají jednoduché herní prvky
jako jsou body, odznaky a žebříčky, které podporují pouze vnější
motivaci. Takováto povrchní gamifikace může mít negativní dopady. Může
například vést uživatele k trávení času činností, která pro něj není
nijak přínosná, jen aby získal body. Gamifikace však může posilovat
i vnitřní motivaci, pokud využívá hlubších herních principů jako je
možnost objevovat herní svět, spolupracovat s dalšími lidmi a zvažovat
zajímavá rozhodnutí.
Typy her
Společenské hry jsou hry pro více hráčů, které lidé
hrají primárně kvůli zábavě a trávení času s dalšími lidmi. Většina
společenských her jsou stolní (hry, které lze hrát na
stole). Stolní hry zahrnují hry deskové (využívající
herní plán), karetní hry, hry s kostkami i hry s tužkou a papírem.
Hry pro větší skupiny se hrají např. na táborech
a ve školách a slouží k rozvoji skupiny nebo jednotlivců. Mnoho z těchto
her je pohybových a hrají se většinou venku, např.
různé honičky, bojovky a sporty (fyzické aktivity
soutěžního charakteru s pevnými pravidly). Existují však i klidové
výukové a zážitkové hry (např. různé diskuzní
a dramaticko-výchovné hry).
Videohry jsou takové hry, které zobrazují stav hry
na obrazovku. Videohry lze hrát na různých platformách: na herních
automatech („arkády“), herních konzolích (PlayStation, Nintendo,
Xbox), počítačích a mobilech.
Hry podle počtu hráčů
Některé hry jsou určené pro jednoho hráče
(singleplayer), jiné pro více hráčů
(multiplayer). Hry více hráčů jsou buď
kompetitivní (hráči soupeří), nebo
kooperativní (hráči spolupracují). Hry pro velké
množství hráčů se označují jako masové. Masové hry
zahrnují závody (např. orientační závod, šifrovací
hra), městské hry, v nichž týmy plní různé úkoly
v prostředí města, nebo MMORPG (Massively
Multiplayer Online Role-Playing Game) – online hry na hrdiny pro
velké množství hráčů, kteří spolu interagují v jednom herním světě
(např. War of Warcraft).
Herní žánry
Skupiny her, které sdílí společné charakteristiky – hráči tráví čas
podobnými činnostmi a mají podobný prožitek – označujeme někdy jako
žánry. Mnoho žánrů jde napříč jinými děleními, např.
strategie může být desková, pohybová i videohra. Příklady žánrů:
strategie – hry, v nichž hráči hodně přemýšlí,
plánují a taktizují
adventury – kladou důraz na příběh, objevování
a řešení hádanek
RPG (Role Playing Games, volně
přeložitelné jako rolové hry nebo hry na hrdiny) – hráči
rozvíjí příběh hraním rolí fiktivních postav
simulace – snaží se realisticky napodobovat
různé činnosti (např. řízení letadla nebo poskytnutí první pomoci při
dopravní nehodě)
akční hry – zaměřené na postřeh a rychlé reakce
(zahrnují podžánry jako střílečky, plošinovky a rytmické hry)
arkády – krátké videohry s jednoduchým ovládáním
a rychlým tempem, které se typicky hrají opakovaně se snahou získat co
nejvyšší skóre (většinou jde o akční hry)
závody – hráči se snaží být první v cíli
(zahrnuje běžecké závody, orientační závody, šifrovací hry, ale třeba
také „Člověče, nezlob se!“)
Stručná historie her
Lidé hrají hry od nepaměti. Nejstarším typem her jsou patrně různé
sporty, jejichž zobrazení lze nalézt i v jeskynních
malbách. Různé deskové hry hrály snad všechny starověké
civilizace. Nejstarší hrou, která se hraje dodnes v přibližně původní
podobě, je Go, logická hra pro dva hráče, která vznikla
v Číně před minimálně 2500 lety. Alespoň 5000 let se v hrách využívají
kostky, zatímco hrací karty se začaly
objevovat až okolo 9. století a do Evropy se dostaly ve 14. století. V
2. polovině 20. století nastal rozmach elektronických her.
TEST