Mobilní telefony

Mobilní telefony jsou běžně využívaná přenosná zařízení. Jde vlastně o miniaturní počítače. Mohou sloužit například ke komunikaci, vytváření či prohlížení digitálního obsahu. Široká dostupnost a rozšíření mobilních telefonů (smartphonů) dává lidem obrovské možnosti přístupu k informacím, ale nese s sebou i rizika (např. závislost, poruchy pozornosti).

K dispozici jsou tyto podkapitoly:

• Mobilní telefony: základy – Základní přehled o fungování mobilních telefonů, stručná historie.
• Mobilní telefony: software, připojení, platby – Operační systémy, mobilní aplikace, různé způsoby připojení (mobilní data, Wi-Fi, Bluetooth), bezkontaktní placení.
• Mobilní telefony: hardware – Hmatatelné součásti telefonů, jejich funkce a vlastnosti.

V kapitole o použití digitálních technologií lze též procvičit informace o řešení běžných technických problémů s mobilními zařízeními.

Telefony původně sloužily pouze k hlasovým hovorům a byly pomocí kabelů zapojeny do telefonní sítě (pevná linka). Zhruba v 90. letech 20. století začaly být šířeji dostupné mobilní (tedy přenosné) telefony. Ty zahrnovaly zpravidla malý displej a ovládaly se větším množstvím fyzických tlačítek. Tlačítkové telefony se dnes využívají omezeně, existují např. typy s velkými tlačítky a jednoduchým rozhraním určené pro seniory.

Po uvedení prvního iPhone (2007) a operačního systému Android (2008) se čím dál více začaly vyvíjet a rozšiřovat chytré telefony neboli smartphony. Ty se ovládají hlavně dotykovým displejem, nabízí mnoho různých funkcí a široce využívají internet. Zejména smartphonům se věnuje tato kapitola.

Smartphone jako počítač

Smartphone je vlastně kapesní počítač, obsahuje hardwarové součásti podobně jako např. stolní počítače a notebooky (procesor, operační paměť, základní deska, úložiště aj.). Součásti smartphonů jsou ovšem menší a úspornější (co se týká využití energie). Energii k provozu hardwaru poskytuje akumulátor („baterie“), který lze opakovaně nabíjet. K nabíjení smartphonů a mobilních zařízení v současnosti slouží obvykle univerzální konektor USB-C.

Možnosti smartphonů, mobilní operátoři

K propojení zařízení s infrastrukturou mobilních operátorů slouží SIM karta či elektronická eSIM. Služby mobilních operátorů (volání, posílání SMS, mobilní data) bývají placené, a to sice pravidelnými úhradami (tarif) či dobíjením a vyčerpáváním financí podle potřeby (kredit).

K připojení mobilního telefonu k internetu mohou sloužit mobilní data (využívající např. technologie 5G, 4G/LTE). Pro přístup do místní sítě se používá Wi-Fi.

Pozitiva a negativa využívání smartphonů

Smartphony poskytují lidem široce dostupný přístup k internetu a informacím, mohou sloužit ke komunikaci, k práci/učení (např. tvorba multimediálního obsahu, interaktivní procvičování) i zábavě (např. hraní her). Mezi negativa patří např. vznik závislostí (na hrách, konzumaci obsahu na sociálních sítích), šíření dezinformací, kyberšikana, zhoršování soustředění nebo pozornosti.

Software

Klíčovým softwarem na smartphonu je operační systém. Zajišťuje vzájemnou spolupráci hardwaru a aplikací. Nejrozšířenější je operační systém Android (v základu od firmy Google), zařízení značky Apple využívají systém iOS.

Různé (užitečné) funkce poskytují mobilní aplikace. Oproti aplikacím pro stolní počítače/notebooky jsou mobilní aplikace přizpůsobené ovládání dotykovým displejem. Jedna aplikace má obvykle zcela konkrétní, poměrně úzké zaměření.

Mobilní operační systémy i mobilní aplikace jsou většinou od základů navrhované tak, aby jejich ovládání bylo pro uživatele co nejvíce snadné a intuitivní. K instalaci aplikací běžně slouží rozhraní Google Play (Android) či App Store (iOS).

Uživatel může zpravidla aplikacím udělit určitá oprávnění (např. přístup ke kontaktům, poloze zařízení, kameře, mikrofonu…). Je vhodné zvážit, zda daná aplikace příslušné oprávnění opravdu potřebuje. Pokud by se jednalo o škodlivou aplikaci, čím větší přístup bychom jí udělili, tím více škody by mohla napáchat.

Aplikace a operační systém se nacházejí na hardwarovém úložišti telefonu, i když často využívají posílání a přijímání dat přes internet. Uživatel zpravidla může procházet jen určité části úložiště smartphonu, např. k souborům operačního systému běžně nemá přímý přístup.

Připojení

K připojení mobilního telefonu k internetu mohou sloužit mobilní data. Mobilní sítě využívají technologických standardů 5G, 4G (LTE), značně pomalé připojení k internetu je možné prostřednictvím GPRS/EDGE (pouze tento signál je k dispozici na různých odlehlých místech, např. uprostřed lesa).

Je-li k dispozici místní síť, lze k ní telefon připojit přes Wi-Fi (obvykle v domácnosti, škole, na pracovišti).

Rozhraní Bluetooth slouží k připojení externích zařízení, např. sluchátek či reproduktorů.

Mobilní platby

K provádění bezkontaktních plateb je zapotřebí rozhraní NFC (near field communication). Díky tomu se může telefon (nebo jiné zařízení, např. chytré hodinky) chovat jako platební karta. Totožnost (platícího) uživatele je obvykle ověřována biometricky, pro proběhnutí platby musí být zařízení odemčené.

Mobilní telefony sestávají z fyzických součástí, tedy hardwaru. Ve srovnání se stolními počítači (i notebooky) jsou součásti telefonů menší a úspornější co se týče spotřeby elektrické energie.

Základní komponenty

Výpočty a logické operace provádí procesor. Procesory telefonů bývají vícejádrové, jejich taktovací frekvence se udává v GHz. Data, s nimiž telefon momentálně pracuje, jsou dočasně uložena na operační paměti. Její kapacita se pohybuje v řádu jednotek GB.

K dlouhodobému ukládání dat slouží flash paměť, obvykle čip eMMC. Typická kapacita dlouhodobého úložiště smartphonu v současné době činí zhruba 64–512 GB. Uživatelská data navíc mnohdy bývají uložena v cloudu.

Všechny komponenty telefonu (včetně např. fotoaparátu, reproduktoru) jsou připojeny k základní desce.

Akumulátor a nabíjení

Akumulátor poskytuje elektrickou energii pro provoz zařízení. Lze opakovaně nabíjet, jeho celková kapacita však postupně klesá. Kapacita akumulátoru se vyjadřuje v mAh (miliampérhodinách). K nabíjení zařízení v současnosti v rámci EU slouží jednotný port USB-C, pro jedno zařízení lze tedy využít různé nabíječky.

Dotykový displej

Dotykový displej telefonu je zároveň vstupní (registruje dotyky) i výstupní zařízení (zobrazuje obraz). Velikost úhlopříčky displeje se obvykle udává v palcích (″), u současných telefonů bývá kolem 6″. Obnovovací frekvence displeje má jednotku Hz (hertz), čím více Hz, tím je zobrazení plynulejší (např. u animací, pohybu ve hrách).

Telefony a životní prostředí

Výroba hardwaru smartphonů je poměrně náročná na surovinové zdroje a vyžaduje mnohé vzácné kovy (např. zlato, stříbro, niob, tantal). Co se týče přívětivosti k životnímu prostředí, je vhodné již zakoupený telefon používat co nejdéle. Servisy jsou mnohdy schopné vyměnit konkrétní rozbitou součást (např. prasklý displej, vyviklaný konektor). Již neopravitelné telefony je vhodné třídit společně s dalším elektroodpadem a tím umožnit jejich recyklaci.