Mobilní telefony: základy

Telefony původně sloužily pouze k hlasovým hovorům a byly pomocí kabelů zapojeny do telefonní sítě (pevná linka). Zhruba v 90. letech 20. století začaly být šířeji dostupné mobilní (tedy přenosné) telefony. Ty zahrnovaly zpravidla malý displej a ovládaly se větším množstvím tlačítek. Tlačítkové telefony se dnes využívají omezeně, existují např. typy s velkými tlačítky a jednoduchým rozhraním určené pro seniory.

Po uvedení prvního iPhone (2007) a operačního systému Android (2008) se čím dál více začaly vyvíjet a rozšiřovat chytré telefony neboli smartphony. Pro ty je typické, že se ovládají zejména dotykovým displejem, nabízí mnoho různých funkcí a široce využívají internet. Zejména smartphonům se věnuje tato kapitola.

Smartphone jako počítač

Smartphone je vlastně kapesní počítač, obsahuje hardwarové součásti podobně jako např. stolní počítače a notebooky (procesor, operační paměť, základní deska, úložiště aj.). Součásti smartphonů jsou ovšem menší a úspornější (co se týká využití energie). Energii k provozu hardwaru poskytuje akumulátor („baterie“), který lze opakovaně nabíjet. K nabíjení smartphonů a mobilních zařízení v současnosti slouží obvykle univerzální konektor USB-C.

Možnosti smartphonů, mobilní operátoři

K propojení zařízení s infrastrukturou mobilních operátorů slouží SIM karta či elektronická eSIM. Služby mobilních operátorů (volání, posílání SMS, mobilní data) bývají placené, a to sice pravidelnými úhradami (tarif) či dobíjením a vyčerpáváním financí podle potřeby (kredit).

K připojení mobilního telefonu k internetu mohou sloužit mobilní data (využívající např. technologie 5G, 4G/LTE). Pro přístup do místní sítě se používá Wi-Fi.

Pozitiva a negativa využívání smartphonů

Smartphony poskytují lidem široce dostupný přístup k internetu a informacím, mohou sloužit ke komunikaci, k práci/učení (např. tvorba multimediálního obsahu, interaktivní procvičování) i zábavě (např. hraní her). Mezi negativa patří např. vznik závislostí (na hrách, konzumaci obsahu na sociálních sítích), šíření dezinformací, kyberšikana, zhoršování soustředění nebo pozornosti.