Příprava textů a prezentací

Počítačové prezentace doprovázejí představování určitého tématu. Sestávají z jednotlivých slidů (snímků), ty obsahují text či obrázky a jsou graficky upravené.

Organizace prezentace

Prezentace obvykle obsahuje následující součásti:

• Titulní snímek – obsahuje informace o tématu prezentace či jména autora (autorů).
• Obsah (seznam kapitol či témat) – zvláště u delších prezentací, když je namístě ujasnit publiku, co bude následovat.
• Vlastní obsah.
• Seznam zdrojů, případně odkazy na další informace, závěr.

Zpracování prezentace

Prezentace lze zpracovávat a předvádět pomocí k tomu určených aplikací, mezi které patří např. Google Slides (Prezentace), Microsoft PowerPoint, LibreOffice Impress, Apple Keynote a další.

• Text na slidech je obvykle vhodné uspořádat do bodů formátovaných do odrážkového seznamu.
  • Textu by na slidu mělo být spíše méně, např. 3–5 bodů. To usnadňuje orientaci prezentujícímu i publiku.
  • Body by měly být stručné. Pro jejich zkrácení lze např. vynechat slovesa, využívat pomlčky aj. Krátké body prezentujícího nesvádějí k doslovenému čtení textu.
  • Položky odrážkového seznamu mnohdy nejsou větami, není tedy nutné je zakončovat tečkou. Mohou začínat malým či velkým písmenem, důležitá je v celé prezentaci dodržovat stejný způsob psaní.
• Prezentace by měla být graficky jednotná. K tomu přispívá využití šablon slidů (např. Titulní snímek, Nadpis a hlavní část aj.).
• Text by měl být dostatečně velký a kontrastní (tedy barvou odlišný od pozadí, s nímž by neměl splývat).
• Měl by se dodržovat pravopis a gramatika, ale také typografická pravidla.
• Součásti slidů by měly být vhodně rozložené, např. obrázky by neměly překrývat jiné obrázky či text.
• Není namístě nadužívat animace (např. přechody slidů, pohybování s texty či obrázky).

Práce se zdroji

• Do prezentace se sluší uvádět zdroje přejatých informací (zpravidla na konec) i obrázků (přímo k obrázkům, nebo též na konec – je-li obrázky nutné citovat, např. při licenci CC BY).

• Informace v prezentaci není namístě doslovně kopírovat ze zdrojů. Je vhodné je formulovat tak, aby prezentující předávaným informacím sám rozuměl (např. složitější odborné termíny přepsat jednoduššími slovy).

Prezentování

Počítačová prezentace často bývá promítána pomocí dataprojektoru, může ale být zobrazována i na displeji (např. za účelem sdílení v rámci videohovoru). Ke zvýraznění určitých informací lze použít např. laserové ukazovátko či prezentér, který také umožňuje přepínání slidů na dálku.

Při samotném předvádění prezentace by prezentující měli:

• Rozumět tématu, mít přehled (i o informacích uvedených v prezentaci).
• Hovořit zřetelně, přiměřeně hlasitě. Mluvit směrem k publiku, udržovat s ním kontakt.
• Obsah komentovat vlastními slovy.

Časté chyby při prezentování jsou např. tyto:

• Doslovné čtení ze slidů, soustavné dívání se do projekce či do papírů.
• Neuvědomělé pohyby těla, např. přešlapování, „hraní si“ s předmětem v ruce (např. prezentérem).

Při využívání informací z určitých zdrojů je mnohdy nutné tyto zdroje citovat, neboli uvést původ přebíraných informací.

Využíváme-li přímou citaci, citujeme doslovně daný zdroj a přebíraný text uvádíme do uvozovek. Přímé citace je vhodné používat velmi střídmě. Nepřímá citace spočívá v přeformulování informace vlastními slovy, tento způsob citování je daleko běžnější.

Při citování se obvykle uvádějí odkazy do textu, např. (Nováková 2022). Zpravidla pod čarou či na konci dokumentu se nachází samotná bibliografie (bibliografické záznamy), zde jsou obsaženy podrobnější informace o citovaných zdrojích.

V českojazyčném prostředí se obvykle cituje pomocí normy ISO-690. Například biblografický záznam knihy v rámci tohoto citačního stylu vypadá takto:

PŘÍJMENÍ, jméno, rok. Název knihy. Místo vydání: nakladatelství. ISBN ISBN. Dostupné z: URL

Pro efektivní organizaci zdrojů a automatické vytváření citací je možné využít citační manažery (např. Zotero). Ty obvykle nabízejí propojení s textovým procesorem.

Co se týče zdrojů informací, tzv. primární zdroje pojednávají bezprostředně o zcela konkrétním tématu (např. výsledky experimentu či zkoumání). Sekundární zdroje čerpají z primárních (např. monografie, pojednává o poměrně úzce vymezeném tématu). Terciární zdroje pak shrnují primární a sekundární zdroje a dávají všeobecný přehled o určité oblasti (např. encyklopedie).

Textový procesor je aplikace určená k vytváření a úpravě dokumentů, které obsahují formátovaný text. Tyto dokumenty mohou být zpracovávány např. za účelem tisku či digitálního prohlížení. Typickými editovatelnými formáty pro ukládání textových dokumentů jsou ODT (to je otevřený formát) či DOCX, dokumenty určené jen ke čtení/prohlížení se běžně exportují do formátu PDF.

Základní formátování textu

Mezi základní možnosti formátování textu patří nastavení určitého fontu, velikosti písma, tučného řezu písma () či kurzivy (). Ručně nastavené formátování textu bývá možné vymazat ().

Více položek je možné zorganizovat do odrážkového () či číslovaného () seznamu. Do dokumentu bývá též možné vkládat tabulky (), textové rámce, geometrické tvary či matematické vzorce.

Text v dokumentu lze zarovnat, např. doleva () či do bloku (). Též lze nastavovat odsazení ve svislém směru, předsazení prvního řádku odstavců či určitou velikost řádkování.

Úprava stránek

Co se týče pozicování textu, obecně platí, že je nevhodné používat k odsazování mezery (lze nastavit zarovnání či předsazení prvního řádku) či vkládání prázdných řádků (lze nastavit svislé odsazení či vložením konce stránky text posunout na začátek nové stránky). Textový procesor text na konci řádku sám zalomí (tedy text pokračuje na dalším řádku), obvykle je možné využívat automatické dělení slov.

V textovém procesoru bývá možné nastavit formát stránky, velikost okrajů (čím menší okraje, tím více prostoru je pro samotný obsah dokumentu). Do textového dokumentu bývá možné vkládat obrázky, ty se mnohdy nechávají obtékat textem.

Další vlastnosti textových procesorů

Textový procesor obvykle umožňuje do určité míry kontrolovat pravopis a gramatiku ().

Při digitálním zpracování textu je výhodné používat styly textu. Nastaví se jimi např. podoba normálního textu či určité úrovně nadpisů. Styly textu zajistí jednotný vzhled dokumentu. Při změně definice stylu (např. nadpis 2. úrovně) se změní veškerý text daného stylu (např. všechny nadpisy 2. úrovně). Když mají nadpisy v dokumentu nastavený patřičný styl, textový procesor na základě toho obvykle dokáže automaticky vygenerovat obsah (včetně čísel stránek).