Kódování čísel

V běžném životě jsme zvyklí zapisovat čísla v desítkové soustavě, ve které používáme deset různých cifer a jejich pozice odpovídá mocninám desítky. Tedy například 358 značí osm jednotek, pět desítek a tři stovky. To je jeden z mnoha možných způsobů kódování.

Jak bychom mohli zakódovat 358 jinak? Třeba tak, že bychom udělali tři sta padesát osm čárek vedle sebe. Nebo bychom se mohli domluvit, že drak bude znamenat sto, prase padesát a zajíc dvojku. Potom bychom 358 mohli znázornit obrázkem, na kterém budou tři draci, prase a čtyři zajíci.

Počítače ovšem draky a prasata nepoužívají. Pro počítače se nehodí ani desítková soustava, protože počítače nemají deset prstů. Zato umí dobře rozlišovat mezi dvěma stavy (aktivní a neaktivní). Proto se pro kódování čísel v počítači používá především binární (dvojková) soustava, ve které se používají pouze dvě cifry: 0 a 1.

Základní princip binární soustavy není nijak specifický pro počítače. Jde o matematický princip „poziční soustavy“, která funguje obecně. Můžete ji použít třeba na počítání na prstech, což vám umožní na prstech jedné ruky počítat od 0 až do 31. Také počítání v binární soustavě (sčítání, odčítání, násobení) je obecný princip, který funguje podobně jako počítání v naší obvyklé desítkové soustavě.

Pro kódování záporných a desetinných čísel už je potřeba zajít do detailů, které jsou trochu specifické pro počítače (kolik bitů paměti pro čísla vyčleníme, jak je přesně využijeme).

Kromě binární soustavy v informatice občas narazíme i na soustavy založené na mocninách dvojky, například osmičkovou či šestnáckovou soustavu. Konkrétně hexadecimální (šestnáckovou) soustavu můžeme často potkat při práci s RGB barvami.