V počítači jsou všechny informace uloženy jako nuly a jedničky. Pro uložení textové informace tedy potřebujeme kódování, které text převede na nuly a jedničky. V 60. letech 20. století za tímto účelem vznikla ASCII tabulka, která znakům přiřazovala čísla od 0 do 255 a tato čísla se následně zapsala v binární soustavě do jednoho bytu.

ASCII kódování však umožňovalo kódovat pouze písmena anglické abecedy a některé další základní znaky. Proto byl později vyvinutý standard Unicode, který umožňuje zápis nejen základních písmen, ale i jiných světových abeced a mnoha dalších symbolů (např. sněhuláka: ☃). Jaké další znaky se v Unicode nachází, můžete prozkoumat zde. Zatímco Unicode přiřazuje znakům čísla, různá kódování (např. UTF-8) určují, jak tato čísla převést na jedničky a nuly, které se uloží v počítači. Např. Unicode kóduje sněhuláka jako číslo 2603 v šestnáctkové soustavě. UTF-8 toto číslo zakóduje do tří bytů s hodnotami 11 100 010, 10 011 000 a 10 000 011.