Funkce je pojmenovaný blok kódu, který slouží k provedení nějakého úkolu (např. výpočet obsahu, nakreslení čtverce). Funkci provedeme (tzv. „zavoláme“) jejím jménem:

Definice a volání funkce

Definice funkce zahrnuje její jméno a tělo – blok kódu, který se má provést, když funkci zavoláme. Funkce se neprovede při její definici, ale až poté, co ji zavoláme. Funkci definujeme jednou a můžeme ji pak volat opakovaně.

Funkce mohou obsahovat i parametry, které ovlivňují jejich chování (např. velikost čtverce), v této kapitole se však omezíme na jednoduché funkce bez parametrů.

Využití funkcí

Funkce nám umožňují definovat si vlastní příkazy (bloky), nebo využít příkazy, které napsal někdo jiný. Pokud řešíme složitý problém, můžeme ho zjednodušit rozložením na podproblémy, které vyřešíme zvlášť – každý podproblém pomocí jedné funkce, která je jednodušší než program pro celý problém. Pokud se nám v programu opakuje podobný kód, můžeme ho zavedením funkce pro opakující se úsek kódu zkrátit. Kód, který je strukturovaný do funkcí a který neobsahuje podobný kód na více místech, se pak snáze čte, opravuje a rozšiřuje.