Funkce s parametry
Funkce mohou mít parametry, které ovlivňují jejich chování. To se hodí pro psaní obecných funkcí, které budou použitelné ve více případech – různé hodnoty parametrů povedou na různé chování. Parametry se většinou zapisují do závorek za jméno funkce. Když funkci voláme, musíme dodat hodnoty parametrů (opět typicky v závorkách za jménem funkce).
Parametry funkce lze vnímat jako speciální proměnné. Předaným hodnotám parametrů se říká argumenty. (V ukázce výše je parametrem jméno délka
, zatímco čísla 3 a 2 argumenty.)
Více parametrů
Funkce může mít parametrů více. Oddělují se většinou čárkou. První parametr se nastaví na první předaný argument, druhý parametr na druhý předaný argument atd. V následující ukázce se nastaví n = 5
, x = 3
a vypíše se pět trojek. Pokud bychom volali řada(3, 5)
nastavilo by se n = 3
, x = 5
a vypsaly by se tři pětky.
Funkce s návratovou hodnotou
Funkce mohou vracet vypočtenou hodnotu pomocí klíčového slova vrať
. Takové funkce pak lze využít v rámci výrazů, resp. všude, kde se očekává nějaká hodnota. V následující ukázce lze využít funkci mocnina
při volání funkce smích
, protože mocnina(3)
vrací hodnotu 9. Kdyby funkce mocnina
výsledek vypisovala, ale nevracela, nebylo by toto možné.
Funkce vs. procedury
Někdy se rozlišuje mezi funkcemi, které vrací hodnotu, a procedurami, které nic nevrací. Obecný název pro funkce a procedury je pak podprogram. Často se však mezi těmito případy nerozlišuje a používá se pouze pojem „funkce“.
Zavřít