Pojmenování proměnných
Rozhodovačka
Blokové programování IV (proměnné)
Pojmenování proměnných
Jména proměnných neovlivňují chování počítače při vykonávání
programu, jsou však důležitá pro čitelnost kódu. Pokud pojmenujeme
proměnnou celková_cena, neznamená to, že v ní bude
automaticky uložený součet cen položek (to musíme zajistit vhodnými
příkazy), je ale jasnější, co má proměnná reprezentovat, než když ji
pojmenujeme c.
Velikost písmen hraje roli
Většina programovacích jazyků rozlišuje velká a malá písmena ve jménech, např. Cena a cena jsou dvě různé
proměnné.
Povolená jména
Proměnné nelze pojmenovat libovolně. Konkrétní omezení se mezi programovacími jazyky mírně liší. Typická omezení jsou následující:
- Jména mohou obsahovat pouze písmena, číslice a podtržítka. Kdyby
se proměnná jmenovala
a+b, nešlo by ji odlišit od operace sčítání. Číslicí ale nesmí jméno začínat. Kdyby se proměnná jmenovala12, nešlo by ji odlišit od hodnoty12. - Jména nemohou obsahovat mezery. Kdyby se proměnná jmenovala
cena mrkve, nešlo by snadno poznat, zda nejde o dvě proměnné (cenaamrkve). Pokud chceme více slov, můžeme použít například podtržítko (cena_mrkve). - Jako jméno nelze použít tzv. „rezervovaná slova“, které už mají v programovacím jazyce určený význam (např.
opakuj,nebo,pravda).
Povolená jména v blokových jazycích
V blokových programovacích jazycích, které mají samostatný blok pro proměnnou, tato omezení být nemusí (protože je jasné, že jde o jméno proměnné a kde toto jméno začíná a končí).
Konvence
Různé programovací jazyky mají navíc různé konvence, které podporují
jednotnost kódu. Například v jazyce Python
se jména proměnných píší malými písmeny, anglicky a více slov se odděluje podtržítkem (např. car_speed). Jde však pouze o doporučení – program se spustí, ať konvence dodržujeme, nebo
nikoliv.
Konvence pro víceslovné proměnné
Různé programovací jazyky mají například různé konvence, jak psát jména proměnných obsahující více slov. Používané možnosti jsou následující:
- vynechání mezer (
cenamrkve) - nahrazení mezer podtržítky (
cena_mrkve) – tzv. „hadí_notace“ - nahrazení mezer spojovníky (
cena-mrkve) – tzv. „špízová-notace“ (méně časté, protože spojovník se používá pro odčítání) - vynechání mezer a označení začátků slov velkým písmenem
(
cenaMrkve, příp.CenaMrkve) – tzv. „velbloudíNotace“ (velká písmena ve jméně připomínají hrby velblouda)
Popisnost
Popisná jména výrazně usnadňují čitelnost programu a snižují riziko
chyb. Příkaz celková_cena ← cena_mrkev_1kg * kg_mrkve
je jasnější než cena ← c * m a je také jasnější, že jsou
správně jednotky. Volíme taková jména, která jednoznačně vyjadřují
účel proměnné, i za cenu delšího názvu. Jednopísmenné názvy (např.
x) jsou vhodné jen v omezených případech (řídící proměnná
cyklu, souřadnice bodu, krátké ukázky kódu).
Další doporučení
- Používat jména, která lze dobře vyslovit.
- Nepoužívat zkratky (s výjimkou všeobecně známých).
- Nemít v programu dvě jména, která se liší jen jedním znakem.
- Nemít v programu dvě jména, která se podobně vyslovují.
- V rámci jednoho kontextu nepoužívat jedno jméno pro více různých věcí (ani v případě, že se už na původní proměnnou odkazovat nepotřebujeme).
Pojmenování proměnných (střední)
Nyní se mohou opakovat už vyřešená zadání.
