• Z předpokladů „Každé úterý chodíme plavat.“ a „Pokud jdeme plavat, pak prší.“ dokážeme vyvodit, že každé úterý prší.
• Z předpokladů „Všichni čerti mají rohy.“ a „Pokud má někdo rohy, pak má i ocas.“ můžeme vyvodit, že všichni čerti mají ocas.
• Z předpokladů „Všechno ze dřeva hoří.“ a „Všechny pochodně jsou ze dřeva.“ můžeme vyvodit, že všechny pochodně hoří.

• Z předpokladů „Každé úterý chodíme plavat.“ a „Dnes je úterý.“ dokážeme vyvodit, že dnes jdeme plavat.
• Z předpokladů „Všichni čerti mají rohy.“ a „Jsem čert.“ můžeme vyvodit, že mám rohy.

• Z předpokladů „Každé úterý chodíme plavat.“ a „Dnes nejdeme plavat.“ dokážeme vyvodit, že dnes nemůže být úterý.
• Z předpokladů „Všichni čerti mají rohy.“ a „Nemám rohy.“ můžeme vyvodit, že nejsem čert.

Mějme zadanou ekvivalenci „Autíčko je v šuplíku právě tehdy, když je zelené.“. Pak závěry „Všechna autíčka v šuplíku jsou zelená.“ a „Žádné červené autíčko není v šuplíku.“ jsou pravdivé, ale nemůžeme vyvodit „V šuplíku je červené autíčko.“ nebo „Alespoň jedno zelené autíčko je mimo šuplík.“. Proč? Ukažme si postup na prvním závěru („Všechna autíčka v šuplíku jsou zelená.“). Dosadíme si tedy do původní ekvivalence pravdu za „autíčko je v šuplíku“ a dostaneme „Pravda právě tehdy, když je autíčko zelené.“, což je totéž jako „Autíčko je zelené.“. Předpokládali jsme libovolné autíčko v šuplíku a dostali, že je zelené. Takže musí být pravda, že „Všechna autíčka v šuplíku jsou zelená.“.

• Implikaci můžeme přepsat pomocí nebo. „Pokud bude svítit slunce, pak půjdu ven.“ můžeme přepsat jako „Nebude svítit slunce nebo půjdu ven.“, nebo dlouze „Nebude svítit slunce, nebo bude svítit slunce a půjdu ven.“.
• Takzvaná obměna implikace je úprava implikace na jinou ekvivalentní implikaci. „Pokud bude svítit slunce, pak půjdu ven.“ můžeme přepsat na „Pokud nepůjdu ven, pak nebude svítit slunce.“
• Ekvivalence se dá přepsat na dvě implikace takto: „Slunce bude svítit právě tehdy, když půjdu ven.“ můžeme přepsat na „Pokud bude svítit slunce, pak půjdu ven, a zároveň pokud půjdu ven, pak bude svítit slunce.“
• Ekvivalenci můžeme přepsat i na kombinaci „a zároveň“ a „nebo“. „Slunce bude svítit právě tehdy, když půjdu ven.“ pak bude „Bude svítit slunce a půjdu ven, nebo nebude svítit slunce a nepůjdu ven.“

Mějme opět výrok „Pokud bude svítit slunce, pak půjdu ven.“ Výrok „bude svítit slunce“ vyznačíme jako menší kruh a výrok „půjdu ven“ jako větší okolo toho menšího.

Při vyvozování závěrů se pak stačí podívat na obrázek a určit, kde se chtěná situace nachází.

Ukažme si to na příkladu. Ptáme se, jestli může nastat situace, kdy půjdu ven když nebude svítit slunce. To může nastat v místě diagramu, které je uvnitř modrého kruhu, ale je mimo oranžový kruh. Taková oblast na diagramu opravdu existuje, a proto může taková situace nastat.