Kromě jednoduchých příkazů (vypiš, jdi dopředu, zatoč) existují příkazy složené (opakuj, pokud), které umožňují kombinovat více příkazů dohromady a přehledně strukturovat kód do bloků. (V blokovém programování máme „blok“ pro každý příkaz, v textových programovacích jazycích se pojem „blok“ používá pouze pro složené příkazy.)

Využití složených příkazů

Složené příkazy se používají hlavně k řízení průběhu výpočtu (např. opakování příkazů, podmíněné příkazy. Lze je také využít na nastavení dočasného kontextu (např. soubor pro zápis dat, barva písma).

Struktura bloků

Složené příkazy mají většinou hlavičku a tělo. Tělo je libovolná posloupnost příkazů (např. vypiš A). Hlavička pak specifikuje, jak se tyto příkazy budou vykonávat (např. opakuj 3×). Bloky lze do sebe vnořovat – uvnitř bloku (složeného příkazu) může být další blok (složený příkaz) . V následujícím programu nastavuje vnější blok tučné písmo, vnořený (vnitřní) blok nastavuje žluté písmo. Písmena B a C jsou žluté i tučné.

Vymezení bloků

Důležité je správné určení, které příkazy jsou součástí těla bloku a které jsou už mimo něj. Různé programovací jazyky využívají různé přístupy k vymezení začátku a konce těla bloku, dva nejčastější způsoby jsou odsazení pomocí mezer a složené závorky. V následujícím programu jsou výpis A a B součástí bloku s tučným písmem (jsou odsazené), výpis C už je mimo něj (není odsazený).