Vývojové diagramy představují způsob, jak můžeme graficky reprezentovat postup nebo návod pro nějakou činnost. Takový postup může být například recept na bábovku, návod na sestavení skříně nebo i počítačový program. Grafická reprezentace nám umožňuje lépe vidět místa, kde se návod větví na více možností (vyhodnocení podmínky u pokud, dotaz na typ spotřebiče), a kde můžeme očekávat cykly (příkaz dokud, opakování pro každý z muffinů).

Základní prvky vývojového diagramu

Každý příkaz programu (například přiřazení nebo výpis) reprezentujeme jako samostatný obdélník. Dva po sobě jdoucí příkazy spojíme šipkou ve směru provádění programu.

Podmínky nebo obecně místa, kde se tok programu větví na více možných cest, značíme kosočtvercem. Z nich pak vedou dvě šipky, jedna označená „ano“ nebo „pravda“, druhá „ne“ nebo „nepravda“.

Podmínky mohou být použity pro samostatné větvení, nebo jako součást cyklu. Podmínku může mít cyklus na začátku, jak ukazuje diagram programu, nebo na konci, jak ukazuje příklad se zatloukáním hřebíku. Šipka vedoucí z posledního příkazu cyklu vede před první příkaz tohoto cyklu. V takovém případě by vedlo více šipek do jednoho bloku, čemuž se obecně snažíme vyhnout. Vyřešíme to tak, že obě vstupní šipky spojíme plným kolečkem.

Pokud chceme znázornit, že diagram znázorňuje celý program a ne jen jeho část, můžeme přidat prvky „start“ a „konec“, které zakreslíme do obdélníků s oblými rohy.

Podobnost s jinými modely

Kromě vývojových diagramů máme i kapitolu na entitně-vztahové modely. Hlavním rozdílem je, že vývojový diagram zobrazuje posloupnost, v jaké se provádí jednotlivé kroky postupu, zatímco entitně-vztahový diagram popisuje vztah a vlastnosti mezi objekty.

Kromě vývojových diagramů a entitně-vztahových modelů můžeme vztahy nebo cesty mezi objekty znázorňovat například i pomocí grafů.