Úvod do umělé inteligence

Umělá inteligence (zkráceně AI z anglického Artificial Intelligence) je oblast informatiky zabývající se tvorbou programů pro řešení složitých problémů, které by jinak vyžadovaly lidskou inteligenci. Umělou inteligenci nevyužívají jen roboti, ale třeba program na hraní šachů, rozpoznávání rostlin na fotce, překládání textu do cizího jazyka, doporučování hudby nebo řízení auta.

Co AI je a není

Inteligentní chování zahrnuje schopnost vnímat své okolí, rozumět jazyku, odvozovat informace, plánovat, učit se, umět se přizpůsobit měnící se situaci a samostatně se rozhodovat. Program ale nemusí mít všechny tyto charakteristiky, abychom ho považovali za umělou inteligenci. Například řešič sudoku využívá výrazně schopnost odvozování, ale nepotřebuje rozumět jazyku a přizpůsobovat se měnící situaci.

Vykreslení umělé inteligence v knihách a filmech neodpovídá současným technologiím, ani očekávanému scénáři vývoje. Dnešní umělá inteligence nemá vědomí a neprožívá emoce. Zatím neexistuje obecná umělá inteligence, která by uměla řešit libovolný problém alespoň tak dobře jako člověk.

Jak AI funguje

Umělá inteligence není magie, ale složité algoritmy. K dosažení inteligentního chování se využívají různé metody, například systematické zkoušení možností, logické odvozování a strojové učení. Ne každá umělá inteligence využívá strojové učení. Například řešič sudoku si vystačí s kombinací logického odvozování a systematického zkoušení možností.

Strojové učení je založené na učení z velkého množství příkladů (až miliardy obrázků a biliony slov). Místo toho, abychom napsali program, který krok po kroku popisuje postup řešení, vytvoříme program, který se řešení sám naučí. Nestačí, aby si program pouze zapamatoval příklady, které mu ukážeme. Aby byl schopen řešit nové situace, musí z poskytnutých příkladů odvodit obecné vzory.

Historický vývoj

Výzkum umělé inteligence začal již v polovině 20. století, ale k výraznému využití v průmyslu došlo až v 21. století. Důležitým faktorem byl dlouhodobý nárůst výpočetní síly, který umožnil strojové učení z velkého množství dat. Kolem roku 2020 došlo k rozvoji generativní AI, tedy takové umělé inteligence, která vytváří nový obsah (obraz, text, zvuk).

Přínosy a rizika AI

Umělá inteligence zjednodušuje každodenní činnosti (překlad textu, vyhledávání informací), umožňuje personalizaci (doporučování hudby nebo procvičování), snižuje bariéry (generování titulků pro neslyšící) a urychluje výzkum (návrh nových léků).

Použití umělé inteligence ale přináší také rizika. AI není neomylná a není objektivní, neboť se učí na datech z internetu obsahujících chyby a předsudky. Může prezentovat nepravdivý výrok jako fakt (tzv. halucinace), je proto vhodné si informace od AI ověřovat. AI použitá pro rozhodování (např. výběr uchazečů o práci) může přebírat předsudky z dat, diskriminovat určité skupiny a tím prohlubovat nerovnosti. Generativní AI usnadňuje tvorbu záměrných podvrhů, které vypadají věrohodně a snaží se manipulovat veřejné mínění (tzv. deepfake).