Blokové programování II (podmínky, ladění)

U většiny algoritmů potřebujeme, aby postup závisel na aktuálním stavu. Polévku musíme zahřívat a míchat, dokud nezačne vřít. Pokud při příjezdu na křižovatku svítí červená, auto musí zastavit.

Rozhodování podle podmínek zapisujeme pomocí slov pokud a jinak (v angličtině if a else). Názorné příklady:

Někdy větev „jinak“ nepoužíváme. Pokud podmínka není splněna, tak se v takovém případě neprovede žádná speciální akce:

Při vyjadřování podmínek často využíváme logické spojky (a zároveň, nebo, negace).

Při programování můžeme chtít, aby se nějaké akce provedly tehdy, když dojde k určité události. V Plošinovce můžeme potřebovat vyskočit při kliknutí a otočit se, když narazíme na kaktus. Hlavička bloku určuje událost, na kterou čekáme (kliknutí myši, stisknutí klávesy, doručení zprávy). Tělo bloku pak obsahuje příkazy, které se mají při dané události provést.

Programy s událostmi

Akce se provede vždy, když dojde k dané události. Pokud tedy k události dochází opakovaně, akce se provede vícekrát. Naopak, pokud k události nikdy nedojde, akce se neprovede ani jednou. Jeden program může obsahovat více událostí. V takovém případě se může stát, že dojde k více událostem současně a provede se několik akcí v jednu chvíli. (Události proto souvisí se souběžností.) Vytváření programů s událostmi se označuje jako událostmi řízené programování.

Události vs. podmínky

Události mohou připomínat podmíněné příkazy – v obou případech se nějaké příkazy provádí jen tehdy, když něco platí. Podmínka podmíněného příkazu se však kontroluje pouze v ten moment, když na ni při vykonávání programu narazíme, zatímco na událost se čeká během celého programu. Události jsou spouštěny konkrétními signály (např. kliknutí), zatímco podmínky mohou být obecné výrazy obsahující např. porovnávání a logické spojky. Události a podmínky lze kombinovat – tělo události může tvořit podmíněný příkaz.

Využití událostí