Blokové programování V (funkce)

Funkce je pojmenovaný blok kódu, který slouží k provedení nějakého úkolu (např. výpočtu obsahu, nakreslení čtverce). Funkci provedeme (tzv. „zavoláme“) jejím jménem:

Funkce v programování a matematice

Funkce v programování a v matematice jsou podobné koncepty. Funkce v matematice (např. druhá mocnina) předepisuje, jak se nějaká hodnota změní na jinou (např. 3 → 9). Podobně funkce v programování může provádět výpočty (např. počítat druhou mocninu), může ale také třeba něco vykreslit nebo vypsat. Druhý rozdíl spočívá v tom, že součástí definice funkce v programování musí být přesný postup (posloupnost kroků), jak výsledku dosáhnout. (Některé matematické funkce přitom nelze spočítat žádným programem.)

Funkce ve Scratchi

I ve Scratchi si můžete definovat vlastní funkce (nové bloky). Označují se jako scénáře a najdete je v sekci Moje bloky.

Definice a volání funkce

Funkce mohou mít parametry, které ovlivňují jejich chování. To se hodí pro psaní obecných funkcí, které budou použitelné ve více případech – různé hodnoty parametrů povedou na různé chování. Parametry se většinou zapisují do závorek za jméno funkce. Když funkci voláme, musíme dodat hodnoty parametrů (opět typicky v závorkách za jménem funkce).

Parametry funkce lze vnímat jako speciální proměnné. Předaným hodnotám parametrů se říká argumenty. (V ukázce výše je parametrem jméno délka, zatímco čísla 3 a 2 argumenty.)

Parametry ve Scratchi

Scratch označuje funkce jako „scénáře“ či „moje bloky“ a umožňuje jim přiřadit parametry různých typů – číslo, text, logická hodnota (pravda/nepravda).

Více parametrů

Funkce může mít parametrů více. Oddělují se většinou čárkou. První parametr se nastaví na první předaný argument, druhý parametr na druhý předaný argument atd. V následující ukázce se nastaví n = 5, x = 3 a vypíše se pět trojek. Pokud bychom volali řada(3, 5) nastavilo by se n = 3, x = 5 a vypsaly by se tři pětky.

Programy lze často zobecnit (abstrahovat) nahrazením konkrétní hodnoty za obecnou proměnnou. To umožňuje tvořit programy, které řeší obecnější problémy. Například místo několika různých programů pro výpis čísla obklopeného jedničkami stačí jediný:

Při zobecňování je někdy potřeba kromě proměnné zavést také podmíněný příkaz nebo cyklus. Příklad:

Kromě vytváření obecnějších řešení můžeme pomocí zobecňování upravovat programy tak, aby byly přehlednější. Když si v programu všimneme opakujícího se vzoru (např. opakované výpisy čísla obklopeného jedničkami), můžeme tyto kousky kódu po vhodném zobecnění nahradit společnou funkcí (parametrizovanou proměnnými zavedenými při zobecňování).

Složitý program lze zpřehlednit tím, že ho rozdělíme na několik částí, které vyčleníme do samostatných funkcí. V takovém programu se navíc snáze hledají a opravují chyby, protože můžeme testovat jednotlivé funkce zvlášť.

Příklad: V následujícím programu je výpis posloupnosti 11–14 podobný výpisu posloupnosti 31–34. V obou případech jde o výpis 4 čísel od n+1 do n+4. Můžeme proto tyto výpisy nahradit voláním nové funkce s parametrem n, která bude vypisovat n+1 až n+4.

Program rozdělujeme tak, aby nově zavedené funkce měly jasný význam. Často pomůže všimnout si částí programu, které si jsou hodně podobné (hledání vzorů). Tyto části zobecníme tak, aby je vykonával stejný kód a ten zapíšeme do nové funkce (jejími parametry jsou proměnné potřebné ke společnému zobecnění kódů). Původní kódy pak nahradíme voláním této nové funkce.